2005
 
Aspirace na věčnost
Kabinet stálé expozice, Místodržitelský palác, Moravská galerie v Brně, Moravské náměstí 1a
14. července – 11. září 2005

Výstava Aspirace na věčnost je součástí projektu Poselství barev, tvarů, myšlenek, který připravuje Moravská galerie v Brně ve spolupráci s Národní galerií Budapešť a Spolkovým úřadem pro památkovou péči ve Vídni. Projekt byl podpořen Evropskou komisí a je financován z Programu Culture 2000.

VYSTAVUJÍ
Silvina Arismendi (Uruguay), Szigeti Gábor Csongor (Rumunsko), Erik Šille (Slovensko), Mira Gáberová (Slovensko), Jaroslav Matula (Česká republika)
KURÁTORKA VÝSTAVY
Yvona Ferencová
GRAFICKÉ ŘEŠENÍ VÝSTAVY
Alan Záruba
PRODUKCE
Miroslava Pluháčková, Alena Martyčáková

Opalizující úlomky obrazů minulosti určily podobu aktuálně modifikovaných sdělení pěti autorů, v té době studentů čtyř vysokých uměleckých škol – Akademie výtvarných umění v Praze, Magyar Képzömüvészeti Egyetem v Budapešti, Vysoké školy výtvarných umení v Bratislavě a Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Matně se vynořující analogie zdrojů, idejí a forem baroka v dílech jednotlivých tvůrců stvrzují podmíněnost minulostí nesenou kulturní pamětí. Výsledný kaleidoskopický obraz je aktuálním svědectvím o přesahu doby, která sehrála klíčovou úlohu při utváření základů moderní kultury.
Neurotické předivo vzruchů přelévajících se „beztvarých“ barevných mas, ztišených v řádu ploch výplní kresebně vymezených grafických znaků maleb, stickers a komiksů Erika Šilleho (pseudonym OTEX A OWAD, IV. ročník Katedry malby a iných medií u Ivana Csudaie, odb. asistentka Ilona Németh) je jedním z příkladů analogie s barokem v proměně hmoty v energii, v nadsázce překypující dynamické síly. Použití počítače jako součásti procesu tvorby, provázanost malby s kresbou komiksů, copy-artu, pc-grafiky a grafického designu je dokladem pokračující hybridizace výtvarného projevu současného umění.
Grafický design drobných poselství Jaroslava Matuly (pseudonym MUTANT, VI. ročník, FaVU VUT v Brně, ateliér malířství III Petra Kvíčaly) je východiskem řešení závěsných obrazů, v nichž malbu již zcela nahradily lepicí folie. Svými stickers - díly street-artu - autor expanduje své výpovědní kódy do veřejném prostoru. Matulovy obrazy Veselé krávy z r. 2001 parodují metaforickou nadsázkou díla Andyho Warhola. Znovuoživují pop-art v naléhavosti zviditelnění prvku masovosti a opakovatelnosti. Odkazují k další z paralel barokního „patosu“ v použití mechaniky výrazu. Zmechanizování vášně, dnes především nadšení a neutuchající radosti, která je nám dennodenně předkládána jako model permanentního stavu štěstí, je jedním ze základních prostředků reklamní sugesce. Ve výsledku pak, jako v případě Marylin a Veselé krávy, splývá „věčný“ úsměv v dobře prodejnou, avšak vyprázdněnou masku.
V novém konceptuálním projektu Silviny Arismendi (AVU v Praze, Malířský ateliér II - škola Vladimíra Skrepla, odb. asistent Jiří Kovanda) Fifty fifty z roku 2005, která inspirována barevnými zkouškami restaurátorů na fasádách domů zkoumá odlišnou barevnost měst, nabízí zákazníkům malbu čtverce 50 x 50 cm, který umístěním a barvou odpovídá jejich volbě. Jednobarevná pole jsou tak definována změnou kontextu a reálným prostorem, do nichž jsou infiltrována. Zlatý čtverec na zdi výstavního prostoru je ikonou odkazující ke světlu, ale také k okázalé nádheře barokních chrámů, jejichž exaltovanost často překryla původní symbolický význam zlata, jakožto prostředku k zrcadlení moudrosti a všemocnosti Boha.
Odkryté nánosy časových vrstev na obrazech Mirky Gáberové (IV. ročník Katedry malby a iných medií u Ivana Csudaie, odb. asistent Ilona Németh) evokují zlatavé závoje lazurních sprejových filtrů vrstvených ornamentů. Bezobsažný, stále se opakující tvarově bohatý barokní dekor malby připomíná rozkládající se tkaninu. Tyto práce lze přiřadit do tematického okruhu děl rozvíjejících myšlenku pomíjivosti, marnosti a nicotnosti pozemského života.
Szigeti Gábor Csongor (IV. éves hallgatók, Magyar Képzômûvészeti Egyetem – Intermedia, Miklós Peternák) svou prostorovou instalací Veroničina rouška z roku 2005 výtvarně interpretuje legendu o Veronice (jejíž jméno znamená pravou podobu, „vera icon“) a zázraku zpodobení rysů Kristovy tváře na „sudariu“. Stovky v rychlém sledu se střídajících znázornění útlé Spasitelovy tváře sevřené frontálním principem byzantských ikon, které byly pokusem vyjádřit nesdělitelnou mystickou zkušenost hesychastů obrazovou formou, osciluje kolem pevného bodu v mírných vychýleních linií tvarů. Rychlost proměny digitálně zpracovaného obrazového materiálu zesiluje útočnou naléhavost autorem znovu nastolené otázky o možnosti zpodobení Boha, nesdělitelnosti mysteria.
Y.F.

Součástí vernisáže výstavy bude Opera Víta Zouhara Coronide prezentována soubory Musica Figuralis a Ensemble Damian. Východiskem k vyprávění mytologického příběhu o dramatickém osudu Korónis je barokní libreto Arkádského pastýře (un Pastore Arcade), jehož opera Coronide byla uvedena na žádost kardinála Schrattenbacha v létě roku 1731. Emoce původního italské libreta jsou v novém provedení překládány skrze hudební rétorické figury, scénická i hudební minimalistická gesta v opeře kontrastují s barokní košatostí libreta, efektů i kostýmů.


KONTAKT PRO MÉDIA
tisk@moravska-galerie.cz
tel.: 532 169 174, 724 516 672

 
 
 
© 2006 Mira Gáberová